Pneumatika dohuštěná v létě při pětadvaceti stupních může v říjnovém ránu ztratit čtvrt baru jen proto, že teploměr spadl k pěti stupňům, aniž by v gumě byla díra. Z toho, že se rozsvítila kontrolka, ještě neplyne, že je pneumatika píchlá. Plyne z toho jen to, že se ochladilo.
Každých deset stupňů sebere až čtrnáct setin baru
Continental uvádí, že při poklesu okolní teploty o deset stupňů Celsia klesne tlak v pneumatice o 0,07 až 0,14 baru, tedy o jedno až dvě PSI. Vůz dohuštěný v srpnu při pětadvaceti stupních, který v říjnu ráno stojí na pěti, tak má v každé pneumatice zhruba o patnáct setin až tři desetiny baru méně. Řidič si všimne rozsvícené kontrolky TPMS, horší stability na mokru a vyšší spotřeby – a celou dobu se ptá, kudy to uniká.
Štítek ve dveřích, ne maximum na boku gumy
Výrobci vozů definují správný tlak na štítku ve dveřích řidiče nebo na víčku palivové nádrže. Hodnota na boku pneumatiky označuje maximální provozní tlak, ne doporučený pro konkrétní model. Měřit se má za studena, před první jízdou, ne hned po jízdě – teplý vzduch už má vyšší tlak a manometr ukáže klamně optimistické číslo.
Kontrola každé dva týdny, ne od léta do léta
Continental doporučuje kontrolovat tlak každé dva týdny a v přechodných obdobích, kdy se teplota mění nejrychleji, to platí dvojnásob. Prakticky to znamená: konec září až polovina listopadu a březen až duben. Kdo měří jednou za půl roku, jezdí většinu času s tlakem mimo specifikaci – a buď opotřebovává pneumatiky nerovnoměrně, nebo zbytečně spaluje palivo.
V chladném říjnovém ránu tak pneumatika neztratila vzduch dírou, ale proto, že studený vzduch v ní tlačí méně. Na každých deset stupňů ochlazení chybí až čtrnáct setin baru a kontrolka TPMS to ohlásí dřív, než řidič začne hledat hřebík.