Když turbo pase olej jako dieselová fontána a majitel vozí kanystry „olejové edice“, servis většinou vymění turbodmychadlo – a za tři měsíce je problém zpátky. Z vůle ve hřídeli turba totiž neplyne, že turbo je rozbitá součástka. Plyne z toho jen signál, že někde v systému tlaku a odvětrání motoru panuje bordel.
Turbodmychadlo nepoužívá těsnění, které opotřebením pustí olej
Garrett ve své technické dokumentaci upozorňuje, že turba v osobních autech netěsní klasickými gufery, ale diferenčním tlakem – podobně jako pístní kroužky. Když je tlak v klikové skříni vyšší než v těsnícím obvodu turba, olej proniká do sání nebo do výfuku, i kdyby hřídel seděla jako nová. Příběh o půl litru na tisíc kilometrů je tak většinou povídka o ucpaném odvětrání klikové skříně, škrceném drain potrubí nebo rozbitém PCV ventilu – nikoli o turbu samotném.
Výměna turba bez diagnostiky tlakového systému je ruleta
Pokud mechanik vymění turbodmychadlo, aniž by změřil protitlak na drain potrubí a kontrolní tlak v klikové skříni, nejspíš vezme peníze za nové turbo – a za tři tisíce kilometrů bude řešit stejnou spotřebu oleje znovu. Ucpaný drain vytvoří „stojanku“ oleje v ložiskové dutině, vysoký tlak v klikové skříni pak nadlehčí diferenční bariéru, a výsledek je stejný: auto kouří, olej mizí, verdikt „rozbitá turba“ zní věrohodně, ale je to jen symptom.
Nejdřív tedy drain, PCV a měření tlaků. Teprve když tlaky sedí a olej stále mizí, má smysl hovořit o výměně turbodmychadla. Jinak je to jen výměna následku za peníze příčiny.