Ilustrační stock: brzdová kapalina a nádobka civilně, bez loga auta.

Brzdová kapalina DOT 4 má suchý bod varu dvě stě třicet stupňů

Z toho, že je nádobka plná po okraj, neplyne, že kapalina ještě vaří na dvou stech třiceti stupních. Plyne z toho jen to, že nikdo neměřil, kolik vlhkosti absorbovala ze vzduchu.

Suchý bod varu platí pro novou kapalinu z továrny

Federální standard FMVSS 116 definuje DOT 4 přesně: suchý bod varu minimálně dvě stě třicet stupňů Celsia, mokrý sto padesát pět. Čísla sedí ve chvíli, kdy kapalinu nalijete z neporušené lahve. Za rok provozu má stejná kapalina v nádobce tři procenta vody a vaří o sedmdesát stupňů níž. „Plná nádobka“ znamená jen hladinu, ne chemický stav.

Vlhkost se měří refraktometrem nebo testovacími proužky

Interval výměny píše výrobce auta do servisní knížky, typicky každé dva až tři roky. Mechanik strčí proužek do nádobky, barva ukáže procento vody. Nad tři procenta kapalina ještě funguje, ale bod varu klesá exponenciálně. V jednom sjezdu z kopce řidič šlápl desetkrát na pedál, jedenácté sešlápnutí propadlo až k podlaze. Brzdy plné kapaliny, která už vřela dřív než na papíře DOT 4.

Zákon nařizuje jen minimální specifikaci, ne frekvenci výměny

FMVSS 116 stanovuje dolní hranici bodu varu, nikoliv povinný servisní úkon. Každé auto má jiný okruh, jinou expozici vlhkosti. Dieselový autobus se třemi nápravami mění kapalinu jinak než městské kupé. Hladina v nádobce zůstává stejná, vlhkost roste potichu.

Kapalina bez vody vaří na dvou stech třiceti, kapalina po roce na sto osmdesáti. Nádobka je v obou případech plná, ale druhá verze ztratí brzdy v kopci. Měřit, ne hádat.

▲